Třetina nemocných nebo zdravotně postižených uprchlíků z Ukrajiny od července 2025 propadá systémem pomoci. Jsou totiž považováni za zdravé a práceschopné, i když reálně pracovat nemohou, např. z důvodu neurologických či onkologických onemocnění, amputací nebo chronických chorob.

1. Systémové nedostatky posuzování soběstačnosti u osob s dočasnou ochranou (podle lex Ukrajina)

O co se jedná? — Posouzení invalidity bylo nahrazeno posouzením soběstačnosti v domácnosti

• Od července 2025 se při podpoře ukrajinských uprchlíků se zdravotním postižením nezohledňuje invalidita, tedy dopad jejich zdravotního stavu na jejich pracovní (ne)schopnost.
• Nově se hodnotí pouze míra soběstačnosti v běžném životě (například schopnost připravit si jídlo, obléct se, umýt se nebo naplánovat běžné činnosti).
• Žadatel je podle výsledku zařazen do stupně 0 (plnou soběstačnost/žádné omezení soběstačnosti) až 5 (úplná nesoběstačnost). Od tohoto zařazení se odvíjí výše humanitární dávky.

Proč je to problém? — Systémem pomoci propadají zdravotně postižení lidé, kteří se o sebe doma základně postarají

• Nový systém nespojuje podporu s tím, zda zdravotní stav člověku dlouhodobě (ne)umožňuje pracovat – tj. vlastními silami si zajistit základní životní potřeby. 
• Hodnotí pouze to, zda zvládá základní fungování v domácnosti. To je problém pro zdravotně postižené uprchlíky, kteří jsou sice relativně soběstační, ale jejich zdravotní stav jim dlouhodobě neumožňuje pracovat. Nemají přitom nárok na jinou sociální dávku (invalidní důchod, superdávku, příspěvek/doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí).
• Lidé hodnocení jako soběstační často spadají jen do stupně 0, čímž ovšem ztrácejí i status zranitelné osoby a hledí se na ně jako na zdravé osoby, i když mají zdravotní postižení. 
  • Jejich humanitární dávka klesá na 3 130 Kč.
  • Započitatelné náklady na bydlení se snižují na 4 000 Kč (jen při evidenci na ÚP nebo práci – zdravotně často nemožné).
  • Jejich reálný měsíční příjem je jen 3 až 7 tisíc Kč, což znamená propad do extrémní chudoby a závislost na potravinové či charitativní pomoci.
• Se stupněm 0 často končí (a tím systémem propadají) např. lidé s Parkinsonovou chorobou, onkologickým onemocněním, neurologickými či psychiatrickými diagnózami, těžkým srdečním onemocněním, po amputacích či transplantacích, s chronickým onemocněním pohybového aparátu nebo na dialýze.
• Držitelé dočasné ochrany se zdravotním postižením nemají přístup ani k zákonným nástrojům podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením (např. slevy na dani, povinný podíl OZP), ani k chráněnému trhu práce. Zaměstnavatelé proto nemají motivaci vytvářet či obsazovat těmito osobami pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením, jejichž nabídka je navíc i tak omezená. Na rozdíl od občanů ČR ani nemohou hledat uplatnění na chráněném trhu práce a jsou odkázání na volný trh, kde se svými handicapy nemohou uspět.
• Proti posudku o omezení soběstačnosti není možné podat opravný prostředek, protože posuzování probíhá mimo správní řád. 
• Ani u stupně 1 není situace výrazně lepší. Základní dávka 4 860 Kč (reálný měsíční příjem okolo 10 tis Kč) nestačí ani na pokrytí základních životních potřeb.

Co ukazují data? — Třetině zdravotně postižených uprchlíků klesla podpora na úplné minimum

• Přestože byl nový systém veřejně prezentován jako nástroj ke zvýšení humanitární dávky pro uprchlíky se zdravotním postižením, v praxi u většiny posouzených vedl k opačnému výsledku.
• 59 % uprchlíků se zdravotním postižením nově ze systému zvýšené podpory vypadlo nebo získalo jen minimální podporu, která nepokrývá ani základní potřeby (stupeň 0 a 1, zamítnuto a zrušeno). Přitom podle předchozího systému šlo o osoby uznané jako invalidní nebo zdravotně postižené.

Co dělat?

• Při indexaci výše HUD je třeba znovu zohlednit vedle soběstačnosti i zdravotní neschopnost pracovat (tj. také to, zda je člověk dlouhodobě schopen ekonomické aktivity).
• Je třeba vrátit status zranitelné osoby i osobám ve stupni 0, pokud jsou ze zdravotních důvodů neschopné práce. Člověk může být v běžném životě relativně soběstačný, a přesto dlouhodobě zdravotně neschopný vykonávat práci. Samotná soběstačnost proto nemůže být jediným rozhodným kritériem.
• Proti výsledku posouzení musí existovat účinný opravný prostředek, současná absence opravného prostředku je při tak závažných dopadech do sociální situace osob neudržitelná.

Proč?

• Lidé by znovu dosáhli na podporu, která alespoň částečně odpovídá jejich reálným potřebám. Změna by přispěla k prevenci ztráty bydlení a hluboké chudoby a současně by snížila počet opakovaných žádostí, které by pak méně zatěžovaly IPZS. 
• Odpadla by nesplnitelná podmínka evidence na ÚP nebo ekonomické aktivity, která je pro část těchto osob ze zdravotních důvodů nereálná.

2. Nedostatky posuzování soběstačnosti u osob s dočasnou ochranou v praxi (podle lex Ukrajina)

Nedostupnost lékařů a nejasné instrukce 

• Pro nově příchozí klienty je velmi obtížné najít praktického lékaře i specialisty, což odkládá nebo dokonce znemožňuje podat samotnou žádost o posouzení. V lokalitách s nízkou dostupností praktických lékařů nebo specialistů je pro některé klienty posouzení soběstačnosti nedostupné.
• Lékaři navíc často nemají jasné informace, jak mají formulovat zprávy, které jsou pak předkládány s žádostí o posouzení soběstačnosti. Kvalita podkladů pak významně ovlivňuje výsledek řízení.

Rozdíly v posuzovací praxi

• Z pohledu pracovníků NNO se jeví, že posuzovací praxe není dostatečně sjednocená. Liší se přístup jednotlivých posuzovatelů (různá délka šetření, rozsah zjišťovaných skutečností i jejich rozdílné hodnocení).
• Výsledek řízení tak z tohoto pohledu může být významně ovlivněn konkrétním postupem posuzující osoby. To vytváří prostor pro subjektivitu, oslabuje předvídatelnost systému a snižuje důvěru v rozhodování.
• Z pohledu pracovníků NNO se jeví, že dochází k rozdílům v hodnocení obdobných omezení, a objevují se i rozhodnutí, která vyvolávají pochybnosti o přiměřenosti výsledku. Při absenci opravného prostředku je přitom obtížné zajistit jejich přezkum a případnou nápravu. To oslabuje důvěru v rozhodování a přispívá k nárůstu opakovaných žádostí.
• Tyto rozdíly by mohl částečně korigovat standardní opravný prostředek. Ten by umožnil přezkum sporných rozhodnutí, pomohl odhalovat excesy v praxi a posílil důvěru žadatelů ve férovost systému.

Technické chyby a problémy s přenosem dat nevratně připravují uprchlíky o část humanitární dávky

• V praxi se opakovaně objevovaly technické chyby a problémy s přenosem dat mezi ČSSZ, IPZS a Úřadem práce.
• Jejich důsledky dopadaly přímo na klienty: některým byla po několik měsíců vyplácena dávka v nižší výši, než na jakou měli nárok, nebo jim nebyla vyplácena vůbec, protože na ÚP vůbec nebyla přenesena data z ČSSZ o podání žádosti o posouzení v přechodném období. Přestože šlo o chyby na straně úřadů, nedocházelo k automatické (zpětné) nápravě. 
• Současně se objevovaly situace, kdy Úřad práce neviděl informaci o výsledku posouzení (což mělo opět negativní následky pro klienta v podobě nižší dávky), nebo naopak posudek byl dostupný klientovi (klient neměl informace, proč je mu vyplácena HUD v této výši).

Šetření bez tlumočníka vede k chybným výsledkům

• Přestože je v této oblasti patrné zlepšení, nadále je potřeba věnovat pozornost situacím, kdy posouzení probíhá bez zajištěného tlumočení. V minulosti se objevovaly případy odmítání přítomnosti tlumočníka/soc. pracovník, odmítání telefonického tlumočení, stanovení krátkých termínu šetření (nemožnost zajistit si tlumočení). Projevila se i nedostatečnost komunikačních kartiček, které ONZP používají.
• Pokud šetření proběhne bez tlumočníka, klient často nedokáže přesně popsat své obtíže. Výsledkem bývá chybné zamítnutí nebo podhodnocený stupeň.
• Chybné první posouzení pak vede k opakovaným řízením, zvyšuje zátěž pro klienty i úřady a prodlužuje dobu, po kterou člověk žije s nedostatečnou dávkou.

Podání žádosti je vysokoprahové

• Podání žádosti je technicky i administrativně náročné. Pokud má klient více dokumentů, musí je upravovat, slučovat nebo komprimovat. Pro osoby se zdravotním omezením, jazykovou bariérou nebo nízkou digitální gramotností je to překážka.

Co dělat?

• Zajistit bezchybný přenos dat mezi ČSSZ a ÚP a nastavit praxi aktivní nápravy chyb. Pokud humanitární dávka není vyplacena nebo je vyplacena ve špatné výši vinou chybného přenosu dat, měla by být možnost jejího automatického doplacení (bez nutnosti žádat o MOP);
• Sjednotit posuzovací praxi, aby byla jednotná, srozumitelná a předvídatelná. Po debatě s odbornou veřejnosti nastavit jasná pravidla pro průběh posouzení (jeho délku, způsob ověřování jednotlivých oblastí soběstačnosti), pravidla umožňující přítomnost tlumočníka/pečující osoby/pracovníka podpůrné organizace a umožňující dálkové tlumočení. Posouzení musí být plánováno v dostatečném předstihu, aby si posuzovaná osoba mohla potřebnou podporu zajistit;
• Zavést projednání výsledku posouzení po vzoru německého modelu, tedy za účasti klienta, tlumočníka, pečující osoby a posuzovatele, ideálně na místě, ihned po ukončení posouzení;
• Umožnit posouzení ve všech oblastech soběstačnosti bez omezení odbornostmi v lékařské zprávě; zákon předpokládá posuzování i v oblasti 3, v praxi je však k němu přistupováno pouze, pokud je předložena zpráva od psychiatra. 

Proč?

• Změna by vedla k větší předvídatelnosti a férovosti posuzování, snížila by chybovost systému a omezila by administrativní zátěž na straně úřadů i podpůrných organizací.

Ke stažení:

Factsheet 1. Systémové nedostatky posuzování soběstačnosti u osob s dočasnou ochranou

Factsheet 2. Nedostatky posuzování soběstačnosti u osob s dočasnou ochranou v praxi