U příležitosti Mezinárodního dne migrantů jsme v online časopisu Sociální práce publikovali přehledový článek o zkušenostech členských organizací s poskytováním služeb migrantům během covidového roku 2020.
LINK NA ČLÁNEK V ČASOPISU SOCIÁLNÍ PRÁCE
Dne 18. prosince si připomínáme Mezinárodní den migrantů. Co všechno se pod označením migrant skrývá? Jak vypadá migrační komunita v ČR? Jaké má specifické potřeby v oblasti sociální podpory? Jakou roli hrají v naplňování těchto potřeb nevládní organizace? A co nového přinesl covid-19? Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty zmapovalo současný stav služeb poskytovaných migrantům a popsalo je v evaluační zprávě, která by měla sloužit zúčastněným aktérům jako podklad pro další plánování.
Kdo jsou migranti v ČR?
V České republice pobývá přibližně 800 000 cizinců. Asi polovinu z nich tvoří občané EU. Největší národnostní skupiny představují Slováci (21%), Ukrajinci (23%) a Vietnamci (17%). Většina cizinců přichází do ČR pracovat – velmi často na pozvání české vlády a českých firem. Další v ČR podnikají, studují nebo přicházejí jako rodinní příslušníci některé z uvedených kategorií. Přibývá také zahraničních partnerů, partnerek a přátel, které si Češi přivážejí ze svých pobytů ve světě (například díky ERASMU). Další, relativně velmi malou, část cizinců u nás tvoří lidé na útěku, přicházející v bezprostředním ohrožení života a žádající o mezinárodní ochranu (azylantů dnes v ČR žije asi 2000). Zároveň i řada českých občanů má migrační zkušenost (a s ní spojené specifické potřeby). Příkladem mohou být přistěhovalci druhé či třetí generace nebo příslušníci smíšených rodin.
Migrace je pro Českou republiku výhodná, opírá se o ni řada odvětví, včetně stavebnictví, zemědělství a lesnictví nebo pečovatelských a asistenčních služeb. Jak moc potřebujeme přítomnost migrantů, jsme se mohli přesvědčit, také během covidové krize, když se zahraničních pracovníků začalo nedostávat.
Potřeby migrantů v oblasti sociální podpory
Pro úspěšné působení migrantů v ČR a pro jejich harmonické soužití s většinovou populací jsou nezbytně nutná integrační opatření. Mimořádnou pozornost je třeba věnovat zvládnutí češtiny, která je klíčem k úspěšnému začlenění nově příchozích do českého prostředí. Proto je třeba zajistit dostatek jazykových kurzů pro různé cílové skupiny a systémově podpořit děti s odlišným mateřským jazykem a jejich pedagogy v českých školách. To předpokládá existenci kvalitních metodik a výukových materiálů a posílení vzdělávání pedagogů pro výuku češtiny jako druhého jazyka.
V oblasti zaměstnanosti je třeba předcházet zneužívání zahraničních pracovníků a zajistit jejich dostatečnou informovanost a orientaci na trhu práce. V tomto směru hraje nepostradatelnou roli sociální a právní poradenství, včetně terénní práce a doprovázení cizinců při vyřizování pracovních a pobytových náležitostí na úřadech.
Migranti usazení na území v ČR nejen pracují, ale také mají právo na využívání školství, zdravotnictví, sociálních služeb a dalších veřejných statků. Brání jim v tom však řada faktorů, zejména nedostatek informací a komunikační bariéry. Na straně migrantů očekáváme snahu zlepšit češtinu a orientovat se v české společnosti. Na straně společnosti je možné jít integraci naproti i s pomocí nových profesí, jako jsou interkulturní pracovníci, dvojjazyční asistenti ve školách či tlumočníci na úřadech, ve školách, zdravotnických zařízeních, v sociální péči apod. Některé typy pomoci, například pobytové sociální služby, terénní služby, služby pro drogově závislé a bezdomovce nebo azylové domy, jsou zatím pro migranty fakticky nedostupné.
Role nevládních neziskových organizací v integraci a podpoře osob s migrační zkušeností
Na integraci se podílí mnoho aktérů, od mezinárodních organizací, přes státní správu a místní samosprávy až po nevládní organizace. Integrační síť není zdaleka ideální, ale již nyní existuje velmi mnoho příkladů dobré praxe, které je třeba disseminovat a zajistit jejich kontinuitu.
Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty zpracovalo přehled podpůrných služeb nabízených členskými organizacemi migrantům i navzdory ztíženým covidovým podmínkám na podzim letošního roku. Patří k nim:
- Právní a sociální konzultace pro jednotlivce i skupiny.
- Pracovní poradenství a sociální rehabilitace.
- Sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi.
- Koordinace svépomocných skupin.
- Podpora pro mladé migranty.
- Podpora vzdělávání a domácího vyučování.
- Bezplatné krizové linky.
- Duchovní podpora.
- Sociální a zdravotní služby vč. lidí bez domova.
- Infolinky v cizích jazycích.
- Psychosociální pomoc a základní krizová intervence v cizích jazycích.
- Krizová pomoc a azylový dům.
- Online tlumočení – jak při poradenství, tak i při návštěvách institucí (např OAMP, školy, úřady práce apod.).
- Pomoc v situaci obchodování s lidmi či vykořisťování.
- Sociální poradenství školám.
- Pomoc obětem domácího násilí.
Co nového přinesl do práce s klienty covid-19?
Nepřehledná krizová situace navozená pandemií a doprovázená rychlými změnami pravidel pro každodenní fungování zviditelnila řadu potřeb, které v oblasti integrace a podpory migrantů existovaly již dříve.
V první řadě je to potřeba pružného a spolehlivého mechanismu, který by zajistil šíření relevantních informací pro cizince v různých jazykových mutacích. Překládání nových vládních opatření zatím probíhají nekoordinovaně a je obtížné udržet vše aktuální.
On-line komunikace a distanční služby jsou skvělé, ale mají své limity. Potvrzuje se, že pro mnoho klientů je online prostředí z různých důvodů špatně dostupných a některé služby, byť zdánlivě osobní kontakt nevyžadují, bez něj zkrátka nefungují. Osobní kontakt a terénní práce jsou často nenahraditelné.
Karanténa také potvrdila nutnost podporovat klienty komplexně – ještě obtížněji než dříve se totiž oddělují témata pracovní a rodinná.
A konečně, ukázalo se, nakolik nejsme zvyklí počítat s přítomností cizinců na našem území – a to i těch, kteří jsou zde dlouhodobě nebo trvale usazení a bez kterých si život ani neumíme představit. Například opatření vlády o distribuci roušek pro seniory letos v září cílilo na české občany starší 60 let a opomnělo přibližně 58 tisíc občanů jiných členských států Evropské unie nebo zemí mimo EU, kteří dlouhodobě nebo trvale žijí v ČR. Řada migrantů staršího věku je přitom znevýhodněna kvůli jazykové bariéře nebo má omezený přístup ke zdravotní péči, protože je vyloučena ze systému veřejného zdravotního pojištění.
Závěr
Cizinců a migrantů bude v České republice pravděpodobně přibývat a je velmi důležité, aby integrační síť fungovala účinně a spolehlivě. Know-how máme, zbývá „jen“ je zapracovat do systému a každodenní praxe. Jako neziskovky budeme rádi u toho.
Lucie Kellnerová Kalvachová,
koordinátorka pro média, Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty
Použitá literatura a zdroje:
Evaluace projektů zaměřených na integraci a sociální začleňování cizinců v období financování 2014-2020. Zpracovalo Konsorcium nevládních organizací pracujících s migranty, 2020, v rámci projektu CZ.08.1.125/0.0/0.0/16_004/0000194
Newsletter Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty, listopad 2020