Mgr. Elena Tulupová, PhD. se věnuje problematice zdraví a migrace od roku 2010. Vyučuje na 1. Lékařské fakultě UK a působí také v migrantském spolku Amiga a v Konsorciu. Otázky kladla L. Kellnerová
Oblast zdraví a migrace je někdy označovaná jako „území nikoho“. Protože kdo se vyzná v migraci, nebývá fundovaný v medicíně, případně v organizaci zdravotnictví, a naopak. Víme alespoň, co jsou hlavní témata, kterým je třeba se věnovat?
Ta oblast je skutečně zanedbaná a zároveň je pochopitelně velice důležitá – poradny pro migranty řeší zdravotní problematiku velmi často. Přednostní pozornost si žádá situace osob, které v ČR nemají právo na účast na veřejném zdravotním pojištění a jsou nuceny k pojištění komerčnímu. To totiž poskytuje jen omezené úhrady, což představuje klíčovou systémovou diskriminaci. Dále se migranti potýkají s nerovnoměrnou dostupností péče v regionech a na úrovni specializací. A samostatnou kapitolu představuje jazyková bariéra a nedostatečná interkulturní prostupnost zdravotnického a sociálního systému. Nápravě brání třeba i to, že dosavadní výzkumy poskytují pouze omezenou představu o rozsahu těchto bariér a o jejich dopadech. Strategické zakotvení tématu zdraví migrantů chybí v České republice úplně.
Migrantská populace je různorodá – lidé přicházejí z různých prostředí a v různých rolích. Ale přesto – existují nějaké obecně platné trendy, které se projevují ve zdravotním stavu a potřebách migrantů?
Výzkumy ukazují, že do ČR přicházejí zejména zdraví lidé v produktivním věku a že migrantská populace je výrazně „zdravější“ než většinová společnost. Zároveň ale platí, že migranti z různých důvodů málo využívají zdravotnické služby, což může výzkumná zjištění zkreslovat.
Každopádně vzhledem ke stresu a náročnosti celého migračního procesu potřebuje mnoho nově příchozích psychologickou podporu. Té je však nedostatek i pro většinovou populaci a u migrantů ztěžuje dostupnost ještě jazyková a kulturní bariéra. Typické je také velké množství pracovních úrazů, protože migranti pracují často v rizikových podmínkách. A do třetice je významným tématem reprodukční zdraví – těhotné migrantky s komerčním pojištěním si obtížně hledají gynekologa, problém je poporodní péče a pro ženy z třetích zemí a pro azylantky bývají velmi komplikované interrupce.
Nakolik je české zdravotnictví připravené poskytovat služby cizincům?
Zákon ukládá poskytovatelům zdravotních služeb povinnost zajistit v případě potřeby tlumočení, ale praxe tlumočení ve zdravotnických zařízeních je nesystémová a nemá nastavené standardy kvality. V současné době si cizinci zajišťují (a platí) velkou část služeb spojených s tlumočením sami. Další část těchto služeb zvládají zdravotnická zařízení svépomocí. A bezplatné tlumočení a doprovody nabízejí i některé neziskovky nebo centra pro integraci cizinců, které na to mohou využít různé granty a projektové zdroje. Problém je, že tyto způsoby řešení jsou nespolehlivé. Do budoucna bude třeba vybudovat stabilní týmy interkulturních pracovníků, na které se budou migranti i zdravotnická zařízení moci spolehnout.
Jaké problémy způsobil covid-19?
Zdá se, že pandemie měla větší dopad na pobyty a zaměstnání migrantů než na jejich zdravotní stav. Obavy, že dojde k masovému nárůstu lidí bez práce a tudíž bez pojištění, kteří budou mít ztížený přístup ke zdravotnickým službám, se nepotvrdily. Ale potvrdilo se, že systém není zvyklý brát v potaz přítomnost cizinců v ČR. Mnoho opatření, například distribuce roušek seniorům, bylo adresováno „občanům“, přestože bylo ve veřejném zájmu ochránit všechny, kdo v ČR dlouhodobě pobývají. Cizinci také museli dlouho čekat, než se vyjasnilo, za jakých podmínek mohou být očkovaní. A podobně se „zapomnělo“ na děti cizinců při proplácení covidových testů před letními tábory.
Mohou být migranti hrozbou pro veřejné zdraví?
Lidé se někdy obávají, že k nám migranti mohou zavléct infekční onemocnění, například tuberkulózu. To ale výzkumy nepotvrzují. Pokud je zdravotnický systém dobře nastaven a funguje prevence, tento typ ohrožení nehrozí.
Pro veřejné zdraví však vyvstává jiný problém – na zdraví jednotlivců se podepisují socioekonomické faktory, a ty s migrační zkušeností často souvisí. Zároveň v praxi dlouhodobě pozorujeme, že existující bariéry vedou některé migranty k rizikovým způsobům řešení zdravotních potíží – třeba k přecházení nemoci, samoléčbě, odkládání lékařské konzultace a léčby až do doby, kdy je nemoc už rozvinutá a má závažné příznaky, k odmítání potřebné hospitalizace z ekonomických důvodů apod. To může ohrozit zdraví nejenom samotného migranta, ale i jeho okolí.
Co lze v oblasti zdravotní a sociální péče o migranty očekávat do budoucna?
Počet migrantů roste a s ním i diverzita české společnosti. Určitě musí proběhnout diskuse o rozšíření přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění pro rodiny cizinců s dlouhodobým pobytem. A postupně lze také předpokládat stárnutí populace migrantů a větší nároky nejen na zdravotnictví ale také na sociální služby.
A ještě slovo na závěr…
Diverzita není téma spojené výhradně s cizinci a migranty – specifické potřeby má každý z nás – čím vstřícnější a flexibilnější bude systém, tím lépe pro všechny. Zároveň je třeba vést v patrnosti, že v evropském kontextu patří zdravotnictví a sociální služby k odvětvím, které se bez migrantů neobejdou, a se stárnutím populace bude poptávka po posilách ze zahraničí nepochybně stoupat. I to je dobré vést v patrnosti, když je řeč o zátěži, kterou cizinci českému zdravotnictví údajně způsobují.
Děkujeme za rozhovor!