V červenci 2025 začal fungovat nový systém posuzování soběstačnosti pro ukrajinské uprchlíky se zdravotním postižením, jehož výsledky mají dopad na výši humanitární dávky - jediné podpory, kterou uprchlíci z Ukrajiny mají. Místo posuzování invalidity se nyní hodnotí soběstačnost v domácnosti a míra závislosti na pomoci druhé osoby. Již po pár měsících se ukazuje, že místo adekvátní podpory se zhruba polovině osob se zdravotním postižením humanitární dávka sníží tak, že naprosto nemohou pokrýt své výdaje, už nyní velmi skromné. Třetina posouzených dokonce ztratila status zranitelné osoby: pokud jsou těžce nemocní, ale v domácnosti soběstační, je na ně pohlíženo jako na zdravé a plně práceschopné a jejich dávka klesá na úplné minimum.

Změna zkomplikovala život například pětačtyřicetileté paní s pokročilou Parkinsonovou chorobou – v lepších dnech je většinou soběstačná, v horších potřebuje pomoc i při základní péči o sebe. Původně byla posouzena jako invalidní, patřila mezi zranitelné osoby a měla nárok na vyšší humanitární dávku. Podle nového systému byla ale vyhodnocena jako plně soběstačná, protože zvládne přípravu jídla, základní hygienu a pohyb po pokoji ubytovny. Ztratila proto status zranitelné osoby a její dávka klesla na úroveň existenčního minima, jako by byla zcela zdravá a práceschopná. Zatímco dříve jí dávka umožňovala alespoň základně pokrýt náklady na život, dnes už běžné náklady na ubytování a stravu uhradit nedokáže.

Nový systém neposuzuje schopnost pracovat, ale schopnost “nalít si čaj”

Co se v přístupu k podpoře zdravotně postižených uprchlíků změnilo?

Do června 2025 se pro určení výše humanitární dávky zohledňovala invalidita/zdravotní postižení, tedy i skutečnost, zda zdravotní stav dlouhodobě omezuje možnost člověka pracovat. Cizinci s dočasnou ochranou dokládali rozhodnutí o invaliditě nebo průkaz osoby se zdravotním postižením z Ukrajiny, nebo mohli požádat ČSSZ o posouzení. Pokud byli takto uznáni, získali status zranitelné osoby podle lex Ukrajina, vyšší humanitární dávku a vyšší započitatelné náklady na bydlení pro zranitelné.

Nový systém už invaliditu jako práceschopnost vůbec nezohledňuje, a posuzuje omezení soběstačnosti de facto pouze v domácnosti. Posuzuje se, zda je člověk schopen si samostatně připravit jídlo, obléci se, umýt se, naplánovat si činnost. Hodnocení probíhá v šesti oblastech života a čím více dopomoci nemocný člověk potřebuje, tím více bodů získá. Podle nich je pak zařazen buď do stupně 0, to když je považován za plně soběstačného, nebo do stupňů 1 až 5, od mírného omezení po úplnou nesoběstačnost. Posuzované oblasti i počty bodů jsou určené zákonem lex Ukrajina a ten také určuje, jak je na jednotlivé stupně navázána výše humanitární dávky.

Humanitární dávka: tři, nebo jedenáct tisíc?

Konkrétní výše humanitární dávky pro osoby se zdravotním postižením byla až do roku 2025 poměrně nízká. Na přechodnou dobu od února do června 2025 se zvýšila na 11.690 Kč pro dospělou osobu, která doložila invaliditu. Aktuální změna plošnou dávku ruší a nahrazuje ji pěti variantami dávky podle stupně omezení soběstačnosti, v částkách od 3.130 do 11.690 Kč pro dospělou osobu.

Nový systém posuzování nabízí nejvyšší dávku pouze osobám zcela nesoběstačným a závislým na péči druhé osoby. Dávky pro osoby posouzené ve stupni 2 a vyšším představují aspoň významné zvýšení dávky, které může pomoci pokrýt náklady na bydlení, léky, cestování k lékaři nebo úhradu služeb. Zdravotně postižené osoby posouzené ve stupni 0 však podle nového systému nárok na zvýšení humanitární dávky nemají vůbec, osoby posouzené na stupni 1 mají dávku ve výši 4.860, což nestačí ani na úhradu základních potřeb.

Posouzení invalidity velmi citelně chybí. “Nalít si čaj” totiž neznamená být schopen pracovat

Velký problém tedy vzniká zdravotně postiženým uprchlíkům, kteří jsou v běžném životě relativně soběstační. Dle našich zkušeností se může jednat například o lidi s Parkinsonovou chorobou, onkologicky nemocné pacienty, lidi s psychickými problémy a traumaty nebo s neurologickými či psychiatrickými diagnózami. Ti mnohdy zvládají sebepéči, ale zdravotní stav jim dlouhodobě neumožňuje pracovat. A tak jsou, třeba jako paní z úvodního příběhu, posouzeni na stupni 0 nebo maximálně 1. Tím jejich humanitární dávka významně klesá, ale oni nemají žádnou možnost, jak svůj příjem zvýšit. Pracovat nemohou a na jiné sociální zabezpečení nemají nárok.

S novým systémem posuzování zcela zaniklo posouzení neschopnosti pracovat ze zdravotních důvodů a její přiměřené zohlednění v humanitární dávce. Nově zavedené posuzování připomíná spíše posuzování pro příspěvek na péči, při němž se zohledňuje potřeba péče druhé osoby. Příspěvek na péči ale ze své podstaty nepokrývá náklady na bydlení ani běžné životní výdaje, jejichž úhrada je však pro zdravotně postižené uprchlíky nejzásadnější. V praxi to znamená, že uprchlíkům se zdravotním postižením, kteří často s vypětím sil zvládnou základní sebepéči, už nově dávka tyto základní výdaje nepokrývá.

Stejně tak není pro uprchlíky funkční odstupňování podpory. To opět vychází z myšlenky příspěvku na péči: člověk dostane tolik peněz, kolik péče si potřebuje zaplatit. Odstupňovaná podpora jednak neřeší zmíněnou úhradu fixních nákladů. Dále stupně podpory napovídají, že kdo má nižší podporu, má si k ní přivydělat. Ale to invalidní uprchlíci nemohou ze zdravotních důvodů a zároveň nejsou vpuštěni na chráněný trh práce, kde by třeba mohli získat částečné úvazky nebo práci jinak zohledňující jejich dispozice.

Ztráta zranitelnosti jako (nezamýšlený?) důsledek nového systému

Výši humanitární dávky ovlivňují jak stupně omezení soběstačnosti, tak tzv. zranitelnost. Status zranitelnosti zavedlo MPSV v roce 2023 jako ochranu pro nezletilé děti, matky malých dětí, seniory nebo osoby se zdravotním postižením. Tehdy se zpřísnily podmínky pro humanitární dávku a na nově vzniklou kategorii zranitelných osob se zpřísňující principy nevztahovaly: dávka neměla klesnout až na existenční minimum, i když zranitelný uprchlík nebyl zaměstnán, do výpočtu dávky měly vstupovat vyšší započitatelné náklady na bydlení, a zranitelná osoba se nemusela registrovat na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání.

Výše započitatelných nákladů na bydlení pro zranitelné představuje od konce roku 2024 6 tisíc Kč. Pro nezranitelné jde o 4 tisíce Kč a podmínkou pro započítání těchto nákladů do výpočtu humanitární dávky je zaměstnání nebo registrace na úřadě práce.

Nový systém ruší automatické zařazení uprchlíků se zdravotním postižením do kategorie zranitelných, a zavádí podmínku, že jako zranitelný je uznán pouze ten, kdo při posouzení soběstačnosti dosáhne minimálně stupně 1. Kdo je ve výsledku posouzen na stupni 0, zranitelnost ztrácí a pro posouzení humanitární dávky se na něj pohlíží jako na zdravého. V praxi se ale ukazuje, že ve stupni 0 bývají posouzeni i velmi těžce nemocní lidé – pro něž byl ovšem status zranitelnosti zřízen a kteří by jím měli být ochraňováni.

Je-li tedy těžce nemocná osoba posouzena na stupni 0, nejen že jí klesne základní humanitární dávka na úroveň dávky pro zdravé (3.130 Kč), ale klesají jí započitatelné náklady na bydlení na 4 tisíce Kč. A dokonce o ně zpočátku minimálně na měsíc zcela přijde, protože se pro jejich získání musí nejprve zaregistrovat na úřadě práce jako uchazeč o zaměstnání, což se projeví až v humanitární dávce v dalším měsíci.

Do června 2025 mohl uprchlík se zdravotním postižením získat humanitární dávku ve výši přes 17 tisíc Kč, což byla částka, díky které mohli handicapovaní uprchlíci zaplatit bydlení na ubytovně a velmi skromně s ní vyžít. Byť třeba s pomocí například potravinové banky, jak ukazuje Saša Uhlová na příkladě paní Larysy.

Nový systém zdravotně postiženým osobám posouzených v nižších stupních tuto možnost samostatného života omezuje. Při průměrné ceně ubytovny 7-8 tisíc Kč měsíčně ani 6 tisíc Kč započitatelných nákladů na bydlení nestačí. Kdo ale získá vyšší základní dávku, může si ubytování doplatit právě z té vyšší částky na jídlo. Ale ti, kdo jsou dostanou stupeň 0, už bydlení vůbec nezaplatí. Započitatelné náklady na bydlení jim buď zcela vypadnou, nebo jsou ve výši 4 tisíce a ze 3.130 Kč na jídlo již není možné si na bydlení přispět.

Kolika uprchlíkům hrozí ztráta zranitelnosti?

Podle informací k 15.9.2025 (novější data nemáme) ztratila zranitelnost zhruba třetina zdravotně postižených uprchlíků, kteří již byli posouzeni podle nového systému. Celkem polovině posouzených humanitární dávka klesla až k životnímu nebo existenčnímu minimu. Pouze 5 % posouzených osob získalo stupeň 5, podle zkušeností sociálních pracovníků se většinou jedná o těžce postižené děti.

Mnoho uprchlíků, dříve uznaných jako invalidních, požádalo o přeposouzení až ke konci září, což byl nejzazší možný termín, kdy bylo možné žádost podat a zároveň si udržet dosavadní výši humanitární dávky až do vyhotovení posudku o soběstačnosti. Data MPSV, aktuální k 15.9.2025, tedy ukazují pouze výsledky posouzení malé části zdravotně postižených uprchlíků.

Podle dat MPSV bylo v létě v Česku zhruba 10 tisíc uprchlíků s invaliditou. O posouzení zatím požádala pouze menšina z nich. Až z dalších dat uvidíme, jak velkého množství osob se bude prudké snížení humanitární dávky celkově týkat a jaké budou celkové důsledky nového systému.

Odvolání neexistuje

Proti posudku o omezení soběstačnosti není možné podat opravný prostředek. Celé posuzování totiž, stejně jako třeba rozhodování o humanitární dávce, probíhá mimo správní řád. A tak neexistuje žádný formální mechanismus, jak by mohl uprchlík podat podnět k revizi svého posouzení, zda posouzení v jejich případě proběhlo podle zákona a metodiky MPSV.

Problém pro mnoho uprchlíků ovšem nevzniká z nedodržení metodiky, ale právě z principiálně špatně nastaveného systému. Takže ani odvolání nikomu nepomůže.

Chyba, nebo záměr?

Od sociálních pracovníků zaznívá, že někteří nemocní uprchlíci zvažují možnost vrátit se Ukrajinu, jiní už dokonce odjeli. A to i když ani tam nemají z čeho žít a v těžce zkoušeném zdravotnictví jen těžko dostanou přiměřenou zdravotní péči. Nad těmito drakonickými důsledky se nelze neptat, proč bylo nutné nový systém zavádět.

Odůvodnění úsporami neobstojí: uprchlíků s invaliditou je maximálně 10 tisíc, úspora ze snížení dávky nepochybně zanikne pod náklady na celý systém posuzování. Navíc se nám opakovaně dostává ujištění, že ČR na uprchlících dokonce vydělává (srpen: Ukrajinci dál odvádějí státu víc, než kolik dostávají na pomoci, listopad: Uprchlíci z Ukrajiny odvedli ve 3. čtvrtletí na daních 8,2 miliardy korun. Výdaje na ně byly poloviční). Silný finanční důvod přestat fakticky pomáhat mnoha nejzranitelnějším zjevně nemáme.

MPSV možná chtělo zabránit tomu, aby získávali vyšší humanitární dávku i ti uprchlíci, kteří sice neměli vážný handicap, ale měli o něm lékařskou zprávu. Novým systémem posuzování se ale zjevně dostáváme do opačného extrému, kdy jsou mnozí objektivně zdravotně postižení lidé v podstatě vyloučeni z pomoci. Nepřišla tak ona často skloňovaná adresná pomoc, ale byl nasazen zcela nevhodný a mimochodný posuzovací mechanismus.

Tím mechanismem je systém převzatý z Německa, který možná bude v Česku zaveden pro posuzování příspěvku na péči. Ministr Jurečka jej nahrál jako pozměňovací návrh ve druhém čtení při projednávání lex Ukrajina v Poslanecké sněmovně. Nepředložil žádnou rozvahu o dopadech na zranitelné uprchlíky, žádné odhady očekávané distribuce stupňů omezení soběstačnosti, ani slovo o ztrátě zranitelnosti. Návrh tedy (ačkoliv jej překládal ministr práce a sociálních věcí) neprošel standardním procesem tvorby legislativním předpisů, obešel připomínkové řízení, a tak nebyla možnost o návrhu diskutovat a před zavedením ho kriticky zvážit. Návrh měl zajištěnu koaliční většinu a díky atraktivnějším poslaneckým pozměňovacím návrhům bylo celkově nemožné k němu přitáhnout jakoukoliv pozornost.

Omezující přílepek se zřejmě na dlouhou dobu stane pevnou součástí naší sociální politiky vůči uprchlíkům. Nastavení systému posuzování je zakotveno v zákoně, a ne například vyhláškou, je tedy velmi obtížné cokoliv měnit. Změny jsou málo pravděpodobné i proto, že k nim v tuto chvíli MPSV, neprojevuje ochotu. A je otázka, jak by se nová sněmovna postavila k návrhu, který by situaci uprchlíků jakkoliv zlepšoval.

Nebojme se opravdu pomáhat

Omezení podpory nejzranitelnějším uprchlíkům vnímáme jako krok, který neodpovídá roli, jakou by Česká republika měla hrát v pomoci Ukrajině a lidem prchajícím před válkou. Podpora Ukrajiny a ukrajinských uprchlíků byla v minulém volebním období často formulována velmi silně na úrovni politické rétoriky, ale méně důsledně se promítala do praktických nástrojů, které by lidem v konkrétních životních situacích umožnily žít v Česku důstojně.

Možná, že omezení pomoci zdravotně postiženým uprchlíkům vypovídá o omylu při řízení sociální politiky. Když se tímto způsobem řeší ještě relativně jednoduchý problém, jakým je podpora několika tisíc zdravotně postižených uprchlíků, jak ale budeme řešit daleko složitější problémy, které migrace, ruská válka na Ukrajině nebo další výzvy přinesou?

Nebo je popsané omezení podpory nejzranitelnějším uprchlíkům dalším příkladem přístupu ČR, kdy se stavíme do pozice těch, kdo rádi cizí pomoc přijmou, ale sami na lékárenských vahách zvažují, když ji mají poskytnout. A pokud ano, tak na ní chtějí vydělávat (Pomoc Ukrajině: Česko dokázalo zazářit, ale samo se moc nepředalo).

Přitom jedině solidarita a schopnost podpořit ty slabší je základem evropské sociální politiky a sociálního smíru, který bychom neměli opouštět ani podkopávat.