Nejvyšší správní soud (NSS) opakovaně rozhodl, že česká právní úprava a postup českého Ministerstva vnitra (MV) – konkrétně Odboru azylové a migrační politiky (OAMP) – je v rozporu s právem Evropské unie. Přesto Ministerstvo vnitra tato rozhodnutí nerespektuje.
Soud: Česká právní úprava je v rozporu s právem EU
NSS rozhodl, že česká právní úprava (§ 5 odst. 1 písm. c) a písm. d) tzv. Lex Ukrajina), která neumožňuje podat v ČR žádost o dočasnou ochranu uprchlíkům, kteří již získali dočasnou ochranu v jiném členském státě, je v rozporu s právem EU a nelze ji aplikovat. Dle soudního rozhodnutí Ministerstvo vnitra nemůže v takových případech vracet žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, aniž by se jimi věcně zabývalo. Soud zároveň poskytl MV jasný návod, jak má v těchto případech postupovat (viz bod 71 a násl. rozhodnutí).1
Realita: Soudy říkají jedno, ministerstvo dělá druhé
Navzdory těmto jasným rozsudkům Ministerstvo vnitra rozhodnutí ignoruje a stále se drží nezákonné praxe, kdy jsou podobné žádosti o dočasnou ochranu automaticky odmítány jako nepřijatelné. “Naše členské organizace se opakovaně setkávají s případy, kdy jsou žádosti uprchlíků o dočasnou ochranu v takových případech označovány jako „nepřijatelné“, což je v přímém rozporu s tím, co říká soud. Evidujeme i snahy posílat uprchlíky rovnou ode dveří pryč, aniž jim úředníci dali jakékoliv oficiální rozhodnutí, což pak ztěžuje možnou soudní obranu” říká Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.
Když úřad nerespektuje soudy, trpí nejen právní stát, ale i veřejné finance
Je nepřijatelné, aby Ministerstvo vnitra vědomě nerespektovalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Právě na to upozorňuje i veřejný ochránce práv. Pokud se správní orgán rozhodne přehlížet platnou judikaturu, má takový přístup závažné dopady nejen pro dotčeného jednotlivce, ale i pro celou společnost (ať už z pohledu demokratických principů nebo z pohledu státní kasy).
V první řadě dochází k naprosto zbytečnému zatěžování soudů. Uprchlíci jsou nuceni se svých práv domáhat soudní cestou, ačkoliv je zřejmé, že jim soud dá zapravdu. Jen v dubnu Nejvyšší správní soud vydal 36 rozhodnutí týkajících se této problematiky – a ve všech konstatoval pochybení Ministerstva vnitra. Každý takový případ přitom – kromě času, který by soud mohl věnovat jiné agendě – znamená i náklady: platy soudců a dalších soudních zaměstnanců, provozní výdaje na fungování soudů atd.
Uprchlíci, kterým je žádost o ochranu neprávem odmítnuta jako nepřijatelná, nemohou legálně pracovat, to nejen zvyšuje jejich zranitelnost ve vztahu k možnému pracovnímu vykořisťování, ale zároveň připravuje stát o odvody na daních a pojištění.
To ale není vše. Stát zároveň nese přímé finanční důsledky – všichni odmítnutí žadatelé o dočasnou ochranu (a jejich právní zástupci), kteří podali nebo podají žaloby k soudu a uspějí, mají nárok na úhradu nákladů soudních řízení. A protože jde o nezákonný postup MV, mohou se navíc domáhat i odškodnění ze strany státu za vzniklou škodu nebo nemajetkovou újmu.
Pokud se úřady rozhodnou ignorovat pravomocná soudní rozhodnutí, vytvářejí tím nebezpečný precedent – který se zítra může týkat i českých občanů. “Je to jako kdybyste podali žádost o stavební povolení, ale stavební úřad by se vaší žádostí odmítl vůbec zabývat – přestože ví, že takový postup soud již dříve shledal jako nezákonný.” dodává Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty v ČR.
Co je potřeba? Respekt k právu!
Apelujeme na ministra vnitra, aby jeho ministerstvo co nejdříve změnilo svou praxi a začalo rozhodovat v souladu s rozsudky Nejvyššího správního soudu. Jinak hrozí nejen další soudní spory, ale především další prodlení a nespravedlnost vůči těm, kdo hledají v České republice bezpečí.
1 Podrobně k tomu také článek Stanislavy Sládekové, z Organizace pro pomoc uprchlíkům. Dostupný zde.