Série doporučení pro blízké osoby a dobrovolníky. Zpracovala J. Barlová, ředitelka společnosti pro ranou péči.
Děkujeme vám, že jste se rychle zapojili do pomoci uprchlíkům a ujali se ukrajinských rodin, nabídli kus svých domovů, svých majetků, svého času i pohodlí. Uprchlíci mají za sebou náročnou cestu, ale také byli nuceni překotně opustit své zařízené domovy, své příbuzné a přátele, svá města. Nevědí, kdy se vrátí “domů”. Jsou pod velkým psychickým tlakem a ve stresu, a ten se může projevovat různými způsoby.
Pomoc uprchlíkům je proto náročná, zejména pro ty, kdo takto pomáhají poprvé a nejsou tedy na mnohé situace připraveni. Tento text vznikl proto, abychom upozornili na možná vzájemná nedorozumění a pomohli předejít zbytečným konfliktům.
Mějte prosím na paměti, že
• Reakce uprchlíků nemusí vždy odpovídat Vašemu očekávání
• Rodiny, matky, děti mají za sebou náročnou cestu ve velkém psychickém napětí
• Po prvních hodinách v bezpečí a se střechou nad hlavou se mohou naplno uvolnit jejich strachy, pochyby, zda vůbec udělali správné rozhodnutí uprchnout.
• Rozhoří se lítost nad opuštěním zbytku rodiny, domovů, majetku, zvířat…
• Může propuknout vztek, na který doposud nebyl čas
• Může dojít k naprostému psychickému kolapsu u dospělých i dětí
• Dohromady reakce uprchlých osob nemusí vyznít tak, jak jste si představovali. Nemusí vyjadřovat díky či vděčnost. Neznamená to, že ji nepociťují, jen v této extrémní situaci nebudou schopni něco takového vyjádřit.
• Děti, malé i ty starší, mohou působit, že je to nijak nezasáhlo. Mohou dál hrát na mobilech či tabletech své hry a domáhat se internetového připojení. Je to normální. Zásah do psychiky se může projevit kdykoli, i v delším časovém horizontu.
• Některé starší děti, především chlapci 15,16,17 let se díky okolnostem mohli velmi rychle postavit do role ochránce matky a mladších sourozenců, převzít roli partnera či otce a je potřeba s tím citlivě nakládat. Návrat k odpovídající roli může trvat dlouho.
• Také mějte na paměti, že mnozí přicházejí z dobrých socioekonomických poměrů, mohou být zvyklí na vysoký standard a nemusí být schopni projevovat vděčnost za starý rozbitý mobil, nošené boty a použité hrnce. Opět, neberte to osobně, není to nevděk, je to jen vyjádření zoufalé situace, ve které se nedobrovolně ocitli.
Co dělat?
• Ptejte se na potřeby a přání
• Nerozhodujte za ně, předkládejte možnosti
• Lidé v této situaci potřebují mít alespoň něco ve svých rukou a mít pocit, že řídí svůj osud. I kdyby to měla být možnost výběru mezi žlutým a červeným ručníkem.
• Přemýšlejte, jak byste chtěli, aby s vámi bylo jednáno v této situaci
• Občas je největším luxusem zajistit kousek soukromí a klidu a nechat rodinu projít všemi stádii emocí jejich cestou.
Kam se obrátit o pomoc?
• Může se stát, že budete potřebovat pomoc, poradit se o problémech, na které narazíte.
• Obraťte se na organizace pomáhající migrantům, které mají v této oblasti dlouhodobé zkušenosti (odkazy na organizace najdete na webu Konsorcia NNO). Stejně tak se případně neobávejte obrátit na psychologickou pomoc. Tu mohou často potřebovat i pomáhající.
Autorkou doporučení je Jitka Barlová, ředitelka Společnosti pro ranou péči
Další rady a doporučení najdete též v letáku, který zpracovala MUDr. Kateřina Duchoňová, psychiatrička a psychoterapeutka pro Organizaci pro pomoc uprchlíkům (www.opu.cz)
Leták ke stažení: Jak mluvit s lidmi zasaženými válkou