Každý, kdo je v zemi původu pronásledován, může po příchodu do České republiky požádat o mezinárodní ochranu, která je udělena buď formou azylu, nebo doplňkové ochrany. Průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany upravuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Azyl se většinou poskytuje osobám, které mají odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určité sociální skupině nebo z důvodu zastávání určitých politických názorů. Státy si přitom mohou určit i další důvody pro které azyl udělí politických nebo jiných (konkrétní důvody udělení azylu si určuje každý stát samostatně, musejí však být v souladu s jeho mezinárodními závazky).
Doplňková ochrana se uděluje cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, avšak kterému v zemi, odkud pochází, hrozí reálné nebezpečí tzv. vážné újmy. Za tuto újmu zákon o azylu považuje zejména uložení trestu smrti, mučení, nelidské či ponižující zacházení a vážné ohrožení života v důsledku ozbrojeného konfliktu.
- zabránit situaci, kdy se žádný ze států necítí být odpovědný za posouzení žádosti o azyl, čímž jsou uprchlíci donuceni opakovaně opouštět státy v závislosti na přijetí či odmítnutí jejich žádosti (tento jev se nazývá refugee in orbit),
- postihnout jev zvaný asylum shopping, kdy jednotlivec podá žádost o azyl souběžně, nebo postupně v několika členských státech a cíleně mezi nimi cestuje.