1. K části týkající se zpřísnění azylové a migrační politiky
Návrh pracuje s výraznou, místy zjednodušující rétorikou ve vztahu k migraci a cizincům,
aniž by tato prohlášení byla blíže rozvedena. Není proto zřejmé, jaké konkrétní kroky a
opatření v této oblasti nová vláda skutečně zamýšlí.
Jsme si plně vědomi, že stát může nastavovat pravidla pro vstup a pobyt cizinců na svém
území. Zároveň je ale důležité, aby to dělal v souladu s ústavním pořádkem, právem
Evropské unie a mezinárodními smlouvami, k nimž se Česká republika přihlásila. Tyto
závazky nejsou jen otázkou politického názoru, ale jsou součástí našeho právního řádu,
zajišťují předvídatelnost jak pro samotné cizince, tak pro jejich rodiny (včetně občanů ČR)
nebo jejich zaměstnavatele. Jejich respektování je základním principem právního státu. Je
důležité si uvědomit, že jakákoliv politika vůči cizincům nedopadá jen na ně samotné, ale
také na jejich rodiny (což jsou často občané ČR), jejich zaměstnavatele i širší komunitu, tedy
i na české občany a firmy, kterých se případné změny bezprostředně dotýkají.
a)
Deklarace „nulové tolerance vůči nelegální migraci“ působí spíše jako politické heslo než
věcně vymezený program. Už dnes má stát možnost a podle práva EU dokonce i povinnost
rozhodnout o návratu cizince, který na území ČR pobývá bez platného oprávnění. K
vynucení návratu má k dispozici nástroje návratové politiky, které také využívá, včetně
omezení osobní svobody až 545 dní.
Zároveň považujeme za důležité jasně rozlišovat mezi neregulérní migrací a příchodem lidí,
kteří žádají o mezinárodní ochranu. Cizinec, který vstoupí na území bez pobytového oprávnění
a neprodleně požádá o mezinárodní ochranu, nemá být sankcionován, ale má mu být umožněn
přístup k azylovému řízení, ve kterém bude jeho žádost posouzena. Pro řadu lidí prchajících
před pronásledováním či vážným nebezpečím totiž neexistuje jiná reálná možnost, jak o
ochranu požádat, než vstupem na území státu bez potřebných povolení, na což pamatuje
mezinárodní i evropské právo.
Při „boji proti neregulérní migraci“ je zároveň nutné respektovat zásadu non-refoulement,
tedy zákaz vracet lidi do zemí, kde jim hrozí pronásledování, mučení nebo nelidské a
ponižující zacházení. Považujeme proto za klíčové, aby kroky nové vlády tyto základní
principy zachovaly a neposouvaly Českou republiku od standardu ochrany lidských práv,
který vyplývá z jejich mezinárodních a evropských závazků.
b)
Formulace, podle níž má být azyl udělován pouze „ve výjimečných, přesně definovaných
případech“, může vzbuzovat mylný dojem, že azyl je dnes běžně či snadno dostupným
řešením. Ve skutečnosti jde již nyní o právní institut zcela výjimečný, určený pro omezený
okruh osob, které splňují přísná kritéria pronásledování z předem vymezených důvodů.
Počty žádostí o mezinárodní ochranu se v České republice dlouhodobě nepřekračují dva
tisíce osob ročně1 (Žádosti o mezinárodní ochranu 2015-2024) a azyl je každoročně
udělován jen desítkám z nich 2 (Mezinárodní ochrana udělena 2015-2024). Osoby s
uděleným azylem či doplňkovou ochranou tak tvoří zanedbatelný zlomek všech cizinců v
zemi3.
Azyl je přitom právním institutem úzce spojeným s mezinárodními a evropskými závazky.
Další zpřísňování by v praxi mohlo vést k tomu, že lidé prchající před pronásledováním
(např. nepohodlní novináři, političtí disidenti či oběti závažného sexuálního a domácího
násilí) nedostanou v České republice ochranu a budou vraceni do zemí, kde jim hrozí
pronásledování, vážné porušování práv či dokonce smrt.
c)
K části týkající se posílení pravomoci policie ve vztahu k pachatelům trestných činů
uvádíme, že stát již dnes disponuje a využívá nástroje, jak reagovat na trestnou činnost
cizinců. Trestní soudy mohou ukládat trest vyhoštění. Trestná činnost je ve většině případů
důvodem pro neudělení nebo zrušení pobytového oprávnění. Pokud někdo páchá trestnou
činnost a představuje nebezpečí pro veřejný pořádek, může být z území České republiky
vyhoštěn již podle současné právní úpravy, v tomto směru tedy stát nástroje má a používá
je.
Zároveň je třeba připomenout, že cizinci se často stávají také oběťmi trestných činů, včetně
velmi závažných forem kriminality, jako je obchodování s lidmi, pracovní vykořisťování nebo
násilí z nenávisti. Opakované zdůrazňování trestné činnosti cizinců přispívá ke stigmatizaci
celé skupiny obyvatel, přestože naprostá většina cizinců žije bezúhonně a podílí se na
fungování společnosti.
d)
Formulace, podle níž má vláda „odmítnout migrační pakt Evropské unie“, je nejasná.
Migrační pakt totiž není politické prohlášení, které lze jednoduše „odmítnout“, ale soubor už
přijatých a platných unijních předpisů, převážně ve formě nařízení tedy přímo použitelných v
České republice. Tyto předpisy lze měnit jen na úrovni EU, nikoli jednostranným krokem
jednoho členského státu. V českém právu se Pakt promítl zejména do poslední novely
zákona o azylu. I kdyby ji nová vláda zrušila, unijní nařízení by pro Českou republiku dál
platila a soudy i správní orgány by je musely aplikovat. Zrušení novely by spíše zvýšilo
právní nejistotu.
Současně případné nerespektování práva EU může vést k řízení pro porušení povinnosti, k
finančním sankcím ze strany EU a v krajním případě i k dalším negativním dopadům,
například v oblasti čerpání evropských fondů.
Z hlediska deklarovaného cíle vlády je požadavek „odmítnout“ Migrační pakt z našeho
pohledu nelogický. Pokud vláda usiluje o restriktivnější přístup k žadatelům o mezinárodní
ochranu, pak samotný pakt směřuje právě tímto směrem, tedy ke zpřísnění pravidel a
zrychlení řízení. Česká implementace navíc v některých ohledech jde ještě nad rámec
tohoto restriktivního nastavení.
Je možné, že prohlášení o „odmítnutí migračního paktu“ míří spíše na tzv. povinnou
solidaritu, která je ale jen jedním z prvků nové unijní úpravy. Jedná se o povinný, zároveň
však flexibilní systém pomoci státům pod tzv. migračním tlakem. Členské státy si mohou
zvolit, zda pomohou přijetím části žadatelů, finančním příspěvkem, nebo například expertní
a materiální podporou.
Úplné odmítnutí účasti na tomto mechanismu je problematické. Takový postoj oslabuje
princip sdílení odpovědnosti uvnitř EU. Pokud státy na vnější hranici (např. Řecko, Itálie či
Španělsko) nedostanou dostatečnou podporu, hrozí riziko zvýšení sekundární migrace a
prohlubování nedůvěry mezi členskými státy. Navíc odmítneme-li solidaritu my, jen těžko
můžeme očekávat, že ji ostatní projeví vůči nám v situaci, kdy budeme pomoc sami
potřebovat. Přitom právě v souvislosti s příchodem lidí prchajících z Ukrajiny obdržela Česká
republika z rozpočtu EU významné prostředky na zvládání uprchlické situace.
Stručné shrnutí:
● Návrh prohlášení používá silnou rétoriku o migraci, ale konkrétní kroky a opatření blíže
nevysvětluje.
● Stát má právo nastavovat migrační pravidla, musí to ale dělat v souladu s ústavou, právem
EU a mezinárodními závazky.
● „Nulová tolerance vůči nelegální migraci“ je spíš politické heslo, protože neregulérní migrace
už dnes není tolerována. Stát podle práva EU i českých zákonů musí ČR vydat každému
neoprávněně pobývajícímu cizinci rozhodnutí o návratu (resp. o vyhoštění).
● Je nutné jasně rozlišovat mezi neregulérní migrací a příchodem lidí, kteří žádají o
mezinárodní ochranu. Cizinec, který vstoupí na území bez pobytového oprávnění a neprodleně
požádá o mezinárodní ochranu, musí mít přístup k spravedlivému azylovému řízení.
● Azyl už dnes není snadno dostupný, žádosti dlouhodobě nepřekračují dva tisíce osob ročně
azyl se uděluje jen v desítkách případů.
● Zdůrazňování „trestné činnosti cizinců“ ve vládním dokumentu stigmatizuje celé skupiny
osob.
● Migrační pakt EU není prohlášení, které lze „odmítnout“, ale balík závazných nařízení, která
ČR musí dodržovat. Nerespektování paktu může vést k řízením proti ČR, finančním sankcím
i ohrožení čerpání evropských fondů.
● Samotný Pakt je restriktivní a česká implementace je v některých ohledech ještě přísnější,
než Pakt vyžaduje, což může vést k rozporu české úpravy s právem EU.
● Odmítnutí solidarity oslabuje spolupráci uvnitř EU, může vést ke zvýšení sekundární migrace
a ztěžuje, aby byla EU solidární s námi, až to budeme potřebovat. Česká republika přitom
sama výrazně těžila z evropské solidarity při zvládání příchodu lidí z Ukrajiny.
● Je důležité si uvědomit, že jakákoliv politika vůči cizincům nedopadá jen na ně samotné, ale
také na jejich rodiny (což jsou často občané ČR), jejich zaměstnavatele i širší komunitu, tedy
i na české občany a firmy, kterých se případné změny bezprostředně dotýkají.
2. K části Sociální dávky
Formulace o „revizi pravidel a kontrolních mechanismů čerpání sociálních dávek cizími
státními příslušníky“ je velmi neurčitá a není patrné, jaké konkrétní kroky má vláda v úmyslu
přijmout a jakých skupin cizinců se mají týkat. Jakákoliv změna pravidel pro přístup cizinců k
sociálnímu zabezpečení musí být v plném souladu s mezinárodními závazky České
republiky a právem Evropské unie, zejména v oblasti zákazu diskriminace a rovného
zacházení. Zároveň je důležité připomenout, že do systému státní sociální podpory mají v
zásadě plný přístup jen občané ČR a osoby s trvalým pobytem. U osob s krátkodobým či
dlouhodobým pobytem je přístup k dávkám výrazně omezený nebo zcela vyloučen.
Opatření v oblasti sociálních dávek by měla vycházet z dat a analýz, nikoli z dojmů či
„politické atraktivity“. Vylučování celých skupin osob ze systému pomoci může ve výsledku
podporovat právě ty sociálně patologické jevy, kterým se stát deklarovaně snaží předcházet
(zadlužení, šedá ekonomika, práce „načerno“, bezdomovectví aj.), a jejichž řešení je v
konečném důsledku pro celou společnost nákladnější než včasná individuální pomoc.
V případě osob prchajících z Ukrajiny data Ministerstva práce a sociálních věcí4 ukazují, že jejich odvody do veřejných rozpočtů převyšují objem prostředků vynakládaných na dávky a další podporu. Uprchlíci z Ukrajiny nemají nárok na „běžné“ nepojistné sociální dávky, mohou čerpat pouze humanitární dávku, která zejména u zranitelných osob (např. seniorů a osob se zdravotním postižením) nepokrývá ani jejich základní životní potřeby5. Jakékoli další restrikce v této oblasti proto považujeme za problematické, v rozporu s principy solidarity a humanity, na nichž je ochrana osob prchajících před válkou vystavěna, a neodpovídají faktickému přínosu této skupiny pro českou ekonomiku a veřejné rozpočty.
Stručné shrnutí:
● Formulace o „revizi pravidel a kontrolních mechanismů“ u dávek pro cizince je velmi
neurčitá, není jasné, koho a jak má konkrétně zasáhnout. Na nepojistné sociální dávky mají
v zásadě nárok pouze občané ČR a osoby s trvalým pobytem.
● Jakékoli změny přístupu cizinců k sociálnímu zabezpečení musí být v souladu s právem EU
a mezinárodními závazky, zejména se zákazem diskriminace a požadavkem rovného
zacházení.
● Opatření v oblasti sociálních dávek by měla vycházet z dat a analýz, ne z dojmů nebo
„politické atraktivity“.
● Vylučování celých skupin ze systému pomoci může zvyšovat zadlužení, šedou ekonomiku,
práci „načerno“ či bezdomovectví a ve výsledku je pro stát dražší než cílená pomoc.
● Uprchlíci z Ukrajiny nemají nárok na běžné nepojistné dávky, jen na humanitární dávku,
která u zranitelných osob často nepokrývá základní potřeby. Data MPSV ukazují, že
Ukrajinci odvádějí do veřejných rozpočtů více, než kolik získávají na dávkách a podpoře.
3. K části Práce a zaměstnanost
a)
Vítáme deklarovanou snahu posílit boj proti nelegálnímu zaměstnávání a zpřísnit kontrolu
agentur práce. Dlouhodobě vnímáme nelegální zaměstnávání, zastřené zprostředkování
práce a nekalé praktiky některých zprostředkovatelů a zaměstnavatelů jako jeden z
nejzávažnějších systémových problémů trhu práce, který ohrožuje obzvlášť cizince a další
zranitelné skupiny pracovníků, ale má negativní dopady i pro českou ekonomiku6.
Navrhované zrušení povinného hlášení zaměstnanců do evidence zdravotního a sociálního
pojištění u dohod o provedení práce však může jít proti tomuto cíli. Právě dohody o
provedení práce jsou dnes jedním z nástrojů, jak „překrývat“ švarcsystém a jiné formy
nelegální práce, zatímco povinná registrace DPP umožňuje získat přehled o tom, kde a jak
jsou tyto dohody používány.
Pro omezení práce „načerno“ i zneužívání agenturního zaměstnávání je podle nás potřeba
posilovat kontrolní mechanismy, včetně kapacit inspekce práce. Zároveň považujeme za
zásadní, aby kroky vlády proti nelegální práci a sankce vůči neseriozním
agenturám/zaměstnavatelům nebyly nastaveny tak, že ohrozí pobytový status zaměstnanců,
jinak hrozí, že místo skutečných pachatelů budou fakticky trestány jejich oběti.
b)
Z návrhu není zřejmé, jakým směrem má tato “revize systému zaměstnávání zahraničních
pracovníků” směřovat. Z našeho pohledu je zásadní transparentnost celého systému
zahraničního zaměstnávání (jak při nastavování kvót, tak při zařazování zaměstnavatelů do
vládních programů), aby bylo zřejmé, podle jakých kritérií stát rozhoduje a jak jsou chráněni
zaměstnanci.
Zároveň připomínáme, že zahraniční pracovníci podle dostupných dat patří k
nejohroženějším skupinám z hlediska pracovního vykořisťování, zastřeného zprostředkování
a obcházení pracovněprávních standardů.Jakákoli revize systému zaměstnávání cizinců by
proto měla být spojena s posílením ochrany před pracovním vykořisťováním a dalšími
nekalými praktikami. Nedílnou součástí musí být také promyšlená integrační politika s
odpovídajícími prostředky, aby lidé, kteří zde legálně pracují a žijí, měli reálnou možnost učit
se jazyk, orientovat se v systému a postupně se začleňovat do společnosti.
Stručné shrnutí:
● Vítáme snahu vlády posílit boj proti nelegálnímu zaměstnávání/nezákonným praktikám na
trhu práce a posílit kontrolu agentur práce a zastřeného zprostředkování.
● Nelegální zaměstnávání, zastřené zprostředkování a nekalé praktiky
agentur/zaměstnavatelů jsou vážný problém, zvlášť pro cizince a další zranitelné pracovníky.
● Zrušení povinného hlášení zaměstnanců u dohod o provedení práce (DPP) může jít proti cíli
omezit nelegální práci.
● Je potřeba posilovat kontrolní mechanismy, včetně kapacit inspekce práce, které jsou dnes
nedostatečné. Postihy musí dopadat na neseriózní agentury/zaměstnavatele, nikoli na
zaměstnance, jejichž pobytový status by neměl být ohrožen.
● Z textu prohlášení není jasné, jak konkrétně má být systém zaměstnávání cizinců revidován.
Revize systému by být spojena s posílením ochrany před pracovním vykořisťováním.
Součástí musí být i promyšlená integrační politika.
4. Budoucnost držitelů dočasné ochrany
Návrh programového prohlášení pomíjí otázku budoucnosti osob s dočasnou ochranou z
Ukrajiny. Evropská unie přitom mechanismus dočasné ochrany prodloužila do března 2027.
Za problematické považujeme, aby takto početná skupina lidí zůstávala v dlouhodobé právní
nejistotě nebo aby se její budoucnost řešila až na poslední chvíli prostřednictvím plošných
restriktivních kroků. Současný institut zvláštního dlouhodobého pobytu je nastaven
restriktivně, zejména kvůli přísným požadavkům na výši příjmu, takže na něj reálně dosáhne
jen malá část osob s dočasnou ochranou.
Považujeme za důležité hledat stabilnější a inkluzivní řešení, která držitelům dočasné
ochrany umožní přechod dlouhodobější pobytové oprávnění a zranitelným osobám umožní
vytvořit podmínky pro jejich důstojný život v České republice.
Stručné shrnutí:
● Je nutné začít včas řešit „exit strategii“ pro osoby s dočasnou ochranou z Ukrajiny, nenechat
ji až na poslední chvíli.
● Je potřeba hledat stabilní a inkluzivní řešení, která umožní přechod na dlouhodobější pobyt
a zajistí zejména zranitelným osobám podmínky pro důstojný život v ČR.
ZDROJE:
1 V roce 2022 bylo podáno 1 694 žádostí, v roce 2026 bylo podáno 1 425 žádostí a v roce. Zdroj: webové stránky Ministerstva vnitra, dostupné zde: https://mv.gov.cz/clanek/souhrnna-zprava-o-mezinarodni-ochrane-za-rok-2024.aspx 2024 bylo podáno 1 363 žádostí.
2 V roce 2024 byl azyl udělen 54 osobám. Zdroj: webové stránky Ministerstva vnitra, dostupné zde: https://mv.gov.cz/clanek/souhrnna-zprava-o-mezinarodni-ochrane-za-rok-2024.aspx
3 Celkový počet osob se statusem azylanta k 31. 12. 2024 je 1359. Počet osob požívajících doplňkovou ochranu k 31. 12. 2024 je 1193. Zdroj: webové stránky Ministerstva vnitra, dostupné zde: https://mv.gov.cz/clanek/souhrnna-zprava-o-mezinarodni-ochrane-za-rok-2024.aspx
5 Základní výše humanitární dávky: https://www.datawrapper.de/_/FiZac/
6 K tomu např. Člověk v tísni. Pasti pracovního práva. Dostupné na: https://www.peopleinneed.net/pasti-pracovniho-prava-2552pub a Diakonie ČCE – středisko Západní Čechy. Analýza dosavadních poznatků a existujících výstupů v oblastech pracovního vykořisťování a nelegálního či neregulérního zaměstnávání cizinců a dalších souvisejících témat v Plzeňském kraji. Dostupné na: https://zapad.diakonie.cz/analyza-pracovniho-vykoristovani-a-nelegalniho-zamestnavani-cizincu-v-pk/